Jednou za čas mám takovou všeobjímající náladu. Náladu, během který chci poznávat nové lidi a jsem tak ochotný otevřít vchodové dveře, opatrně vykouknout ven a vyjít do ulic. A to jsem takhle seděl doma, šťoural se v nose a měl sporadické nutkání poznat se s někým novým.
Rozkliknul jsem si Facebook a události, kde se vyjímala pozvánka na akci A Night Out. Organizuje ji Charlie, což je teplej spolek pod Karlovou univerzitou. Párkrát jsem na akci v minulosti byl a můj finální pocit dost záležel na alternativnosti osazenstva, který se zrovna sešlo. V podstatě jde o setkání lidí, ne nutně teplejch, kteří jsou ochotní se bavit anglicky, což je super hlavně pro Erasmáky a ty, kterým Alzheimer pomalu z hlavy odebírá jedno anglický slovíčko za druhým.
Teplí všech zemí, spojte se!
A tak jsem se vypravil do podniku Q Café, pražské Mekky všeho teplého. Nutno podotknout, že dost záleží, na kterou obsluhu tu natrefíte. Mně se ve většině případů podařilo vychytat zrovna tu nepříjemnou. Nejinak tomu bylo i teď:
„Co si dáš?“ zeptal se obsluhující chlapec.
„Kofolu, díky,“ odvětil jsem.
„Jenom, jo? Trochu málo.“ dolehlo k mým uším.
„A zůstanu u ní celej večer,“ usmál jsem se zpátky na protáhnutej ksicht.
Nulová ochota obsluhy se od minule nezměnila. Zajímalo mě ale, jestli se A Night Out někam posunulo. Když jsem totiž na akci přišel v minulosti, bylo tam pár týpků, kteří byli – kulantně řečeno – slizký. Nic proti nikomu, ale když se vás někdo zeptá: „Nechtěl by ses se mnou podívat na Večerníček?“ a při tom usrkává drink se zdviženým malíčkem a tričkem XS na postavě velikosti M, jsem trochu v nejistotě. Naprosto tak uznávám, že moje tolerance není úplně bezmezná. Ale čí je?