Jak už jsem před mnoha a mnoha dny nastínil, pustil jsem se na volnou nohu. Vyměnil jsem pohodlí kanceláří za pohodlí kaváren a možnost chodit doma při práci nahej. Vlastně někdy bych to mohl zkusit i v těch kavárnách… Vy už víte, co mě k mému rozhodnutí vedlo. Teď ale nastává čas zhodnotit, jak se mi daří.
Moje představa byla samozřejmě taková, že se budu živit jako Carrie Bradshawová, udělám jednou týdně sloupek do nějakýho luxusního časopisu, kde mě královsky zaplatí, a pak si budu užívat jen procházky po Praze, sezení ve veganských restauracích a přemýšlení o životě. No, tak to všechno se stalo, kromě toho časopisu, a tudíž i vysněnýho platu. Místo toho kombinuju několik věcí dohromady a zjišťuju, co mi vlastně přináší nějakej finanční užitek, kterej by šel ruku v ruce s užitkem duchovním. A je to poměrně těžký. Baví mě motat se kolem světa filmu a objevovat moje tvůrčí já, na což jsem v předchozích zaměstnáních neměl vůbec kapacitu. To je na tom skvělý, můžu si fakt jít kdykoliv kamkoliv, nedělat nic, nebo pracovat do dvou do rána. Je to jenom a jenom na mně – což je samozřejmě i děsivý, když se nad tím tak zamyslím. Jsou ale dny, který jsou naprosto plonkový a kdy se snažím uvědomit si, že i ty nejsou vůbec špatný, protože je můžu využít k nějakýmu svýmu posunu. Ale nebudu kecat, že nemám chvíle, kdy bych se občas zašil někam do kanclu a zas tupě plnil něčí pokyny. Protože je to ta nejjednodušší cesta, jak přijít k penězům a jak vypnout hlavu a nemyslet nad svojí nedokonalostí. Vždycky si ale vzpomenu na Ondřeje a hned mě to přejde.
Barvy duha, šatů vzpruha!