Další do výčtu lidí, jejichž existence mě vzrušuje, je Magdalena. Učí, vede skupinu LGBT rodičů a hlavně je můj vzor toho, jak moc na pohodu se dá zvládat výchova dítěte. Jako jedna z mála má dar mě obrovsky potěšit a zároveň s grácií neskutečně vytočit. Celým rozhovorem se táhl stín jejího břitkého sarkasmu a mé nedozírné nadsázky. Pohodlně se usaďte a vzrušujte se také…
Vlastně jsem zjistila, že nic není problém.
Můžu s tebou udělat rozhovor?
Hele, to asi ne. Já nemám ráda takový ty řízený otázky.
Takže mě chceš nasrat hned na začátku?
No tak se ptej, ale spíš nepřímo.
Tak to je záludný. Tak to se tě zeptám, hmm… Jaká jako stará nebudeš?
Cože?
Chtěla jsi to nepřímo. Čím se v budoucnu nechceš stát?
Nechci bejt takový to: „Ještě dva roky do důchodu.“ Ale to se nestane, budu ti pomáhat vymejšlet filmy.
Jo, vidíš. Co to bylo za ten nápad na film, kterej jsme posledně vymysleli? Myslím, že postavy tam byly převlečený za…
Lilie. Myslím si, že jako delegace na premiéře budu chtít lilie.
Počkej, ale to ten film musíme nejdřív natočit.
Bude to sci-fi, to tu ještě nikdo nenatočil, a příští rok vyhrajeme hlavní soutěž ve Varech.
Já jsem alergickej na lilie.
Tak si stoupneš dál. Stejně nám nedaj společnej pokoj.
Hele, ale mohli by, jestli mi porodíš dítě.
Ne.
Jak „ne“? Proč?
Já bych ti ho pak nemohla dát. Protože bych ho měla devět měsíců v sobě a milovala ho.
Tak já si najdu nějakou jinou kamarádku.
No, tak to je nelegální. A ve Státech tě to vyjde tak na dvě a půl mega, platíš tý agentuře. A nese to sebou spoustu rizik. Že ti to dítě třeba ta ženská nedá. A ty budeš do osmnácti platit alimenty, protože seš biologickej otec. A nebo když ti ho ta holka dá, může se za života toho dítěte objevit a nárokovat si vlastně cokoliv.
A jak je to u nás podchycený?
To právě není. To je to, na čem pracuju, aby se tu uvažovalo o změně legislativy a přiblížili jsme se Státům. Předtím ale musí projít to přiosvojení partnerem. Aby českej stát akceptoval rodič 1 a rodič 2, ne matka a otec. Už se snažíme asi tak tři roky, jen to trvá. V Kanadě už je možný rodič 1, 2, 3, 4 – a to se hodí třeba i dětem z rozvedenejch rodin.
Stejně jsi dobrá, ty jo. Ale co takovej ten barák?
Cože?
Klinika kontraindikace nebo tak něco…
Jako klinika asistované reprodukce, myslíš? Ale tam musíš prohlásit, že jsi heterosexuální pár.
Hrál jsem amatérský divadlo, někoho si tam s sebou vezmu. A co tam mám udělat?
Dostaneš takový odběrový skleničky. Budeš z toho hrozně frustrovanej, je to taková kompotová sklenice, co musíš naplnit spermatem. Nebo tě to motivuje, uvidíš.
A sakra. A co adopce?
Adopce ale nejsou fakticky problém, jenom nesmíš bejt registrovanej. Třeba ty jako singl gay, to je pak jednoduchý.
Kam se hrabe Domácí péče. Budu dobrej táta, co myslíš?
Já myslím, že za čas jo. Jsi dobrej člověk a seš hravej, a to jsou dvě zásadní věci. Nesmíš se brát moc vážně při tom rodičovství, ona je to docela prdel.
Dík. A na jakou naši společnou historku si vzpomeneš?
Hele, asi ty úplný začátky. Já si spíš pamatuju, jak bylo příjemný s tebou chodit, jak jsi pomáhal s kočárem, jak jsem se cejtila opečovávaná. Že jsi fungoval jako chlap. A že to děláš furt.
To není historka. Něco vtipnýho, proboha. Dyť za chvíli slavíme naše tříletý kamarádšoft výročí.
Zase mi budeš dítě koupat ve fontáně jako tenkrát v Poděbradech?
Mně nepřišla zas tak mokrá, akorát vlásky.
Ona byla celá mokrá. Ona neměla mokrý jenom vlásky, tys jí pustil do tý fontány sakumprásk oblečenou, včetně bot.
A kde nás vidíš za deset let? To už budeš mít holčičku velkou, tu už do fontány nedostanu.
Budeme sedět ve Varech a kolem nás se bude plazit spousta producentů a přesvědčovat nás, ať s nima děláme náš další film. A třeba bysme mohli mít konečně akreditace na vlastní jméno a nepůjčovat si od kamarádů, to všechny po dvaceti letech překvapím. A co já si vezmu na sebe? Já budu dávat prostor mladým neznámým českým návrhářkám, který se díky tomu, že já budu vyfocená ve všech médiích, proslaví. A přijedu se čtrnácti kuframa.
Můžu taky něco říct?
Sluhu bych mohla mít. Budu potřebovat dva pokoje, jeden pro sebe a druhej pro služebnictvo. Od tý doby, co moje žena potírá obchodování s lidma, nemůžu mít ani otroka. Dokonce všem lidem, který pro mě něco dělaj, musím platit.
Já tam pak budu muset napsat něco jako “(směje se)“ nebo tak, aby to nevypadalo, že jsi netvor.
To radši jo.
Hele a všimla sis, že už se docela snášíme, i když jsme spolu víc než pár hodin? Jako třeba, že udržíš pozornost a neodcházíš uprostřed mý historky.
Tak já si skočím pro kafe. (odchází a nevidí plameny v mých očích)
Tak tyhle typy rozhovoru me bavi, tudiz jsem pobavena a zaroven rozhorcena nad fakty jez vyplyvaji z jeho obsahu. Vedela jsem o nekterych nasich ceskych legislativnich „postavenich na hlavu“ nicmene to evidentne nebylo vse….