Už tu chyběly jiný kecy než jen ty moje. A tak je tu další vydání z edice Vzrušitelů – lidí, co mě něčím zaujali (a nemyslím si o nich, že jsou kreténi). Prostě mě baví vyzvídat, co má kdo za plány a ideály, čeho se bojí a na co se těší.

Tomáše znám poměrně krátce, ale baví mě. Asi se mi líbí ta kombinace klukovitosti s dospělostí, jistá slova s nejistým výrazem, touha být spokojený s touhou nabít si hubu. Prostě dvacítka jak vyšitá. A tak to má být.

Moje srdce se ztratilo v Anglii…

Tak jdem na to.
Hele, ale když tak to sjedeme víckrát. Já třeba něco řeknu a pak dodám: „Ne, to je blbý, střih.“

Já to nebudu tři hodiny poslouchat a přepisovat!
Dobře, jsem odhodlanej přijmout výzvu.

Kdy jsme se poznali?
To bylo setkání v poradně S barvou ven, tys mi točil video medailonek. To bylo v dubnu 2015, myslím dvacátýho pátýho.

Seš dobrej, já ani nevím, co je dneska za den. Co sis o mně myslel?
Maličko jsem ti záviděl, že děláš v médiích. Já když studoval střední školu, tak jsem pracoval s kamerou a foťákem – no a tys mě rovnou šel točit! A pak jsi říkal, že píšeš nějakej blog. To se mi líbilo… Hele, ale já budu mít na tý nahrávce debilní hlas.

Ale já to pak přepíšu do textu!
No, já vím, ale stejně. Celý příspěvek →

Další do výčtu lidí, jejichž existence mě vzrušuje, je Magdalena. Učí, vede skupinu LGBT rodičů a hlavně je můj vzor toho, jak moc na pohodu se dá zvládat výchova dítěte. Jako jedna z mála má dar mě obrovsky potěšit a zároveň s grácií neskutečně vytočit. Celým rozhovorem se táhl stín jejího břitkého sarkasmu a mé nedozírné nadsázky. Pohodlně se usaďte a vzrušujte se také…

Vlastně jsem zjistila, že nic není problém.

Můžu s tebou udělat rozhovor?
Hele, to asi ne. Já nemám ráda takový ty řízený otázky.

Takže mě chceš nasrat hned na začátku?
No tak se ptej, ale spíš nepřímo.

Tak to je záludný. Tak to se tě zeptám, hmm… Jaká jako stará nebudeš?
Cože?

Chtěla jsi to nepřímo. Čím se v budoucnu nechceš stát?
Nechci bejt takový to: „Ještě dva roky do důchodu.“ Ale to se nestane, budu ti pomáhat vymejšlet filmy.

Jo, vidíš. Co to bylo za ten nápad na film, kterej jsme posledně vymysleli? Myslím, že postavy tam byly převlečený za…
Lilie. Myslím si, že jako delegace na premiéře budu chtít lilie.

To nejlepší selfíčko vám zajistěj Vary a geocaching

Celý příspěvek →

Přísun mých historek bych chtěl okořenit novou kategorií na blogu. Bude se objevovat sem tam podle nálady. Mám totiž kolem sebe lidi, kteří mě (chvíle na patos) inspirují, motivují, a hlavně (konec patosu) neserou. Respektive mě nějakým stylem jejich život vzrušuje, a od toho tu máme kategorii Vzrušitelé. Takže bych je chtěl jen tak nepřipraveně vyzpovídat, slyšet od nich, v jaké jsou životní fázi, jak se právě teď a právě tady dívají na různé věci.

První fajnovkou je moje kamarádka Irča, která je (i přes svoji zálibu v modrých růžích) úplně ňuchňací. Co je zajímavý – je to jediná kamarádka, která, když jsem se jí zeptal, jestli by mi odnosila dítě (abych nemusel spát s holkou, protože by mi to přišlo strašně vtipný a pořád bych se smál), mi tenhle nápad nehodila na hlavu.

Taková slušná a nevinná jsem byla, pak jsem potkala tebe a všechno bylo v háji.

Kdy jsme se potkali poprvé?
Já jsem tě znala dřív, než jsem tě znala.

Cože?
Tvoje jméno tě předcházelo. Ale bavili jsme se až někde na oslavě. Já už vím! Na Dášině oslavě, v tom irským baru na Vinohradech. A já jsem ti říkala, že už tě nějakej čas znám, jako pojem, a ty jsi říkal „Ježiši!“

Ježiši!
No a taky jsi povídal nějakou historku o pandě v autě. A já se dvě hodiny smála a pak jsme spolu šli do kina. A potom na United Islands. Máme spolu spoustu zážitků.

A na jakej společnej zážitek si vzpomínáš?
Že jsi mě ve čtyři ráno nutil koukat na věštkyni Morganu, která v televizi pálila duše nebo co. A ještě jsi se u toho tvářil, že se na to budeme koukat další tři hodiny.

Tak radši k něčemu jinýmu. Co máš ráda?
Občas tebe, ve výjimečných situacích. Jinak náušnice a věci, které se blýskají, jelikož v minulém životě jsem byla strakou. A pak mám ráda lidi, tak všeobecně.

Co si o mně myslíš?
Že nejsi blbej, na blbý lidi já nemám trpělivost. Že jsi velmi zajímavá osobnost, protože takovými lidmi já se obklopuji. Že jsi dobrej člověk, ale taky jsi člověk, kterej si sám sebe dost cení – ačkoliv to jeho dalších padesát osobností zpochybňuje – ale ta základní si sebe cení, a to je na tobě sympatický a přitahuje to k tobě další lidi. A jsi velmi svůj. Hodně rád děláš věci, u kterých vidíš smysl, což taky nedělá moc lidí. Spousta lidí se spokojuje s něčím. Ty úplně nejsi typ, který by se spokojoval s něčím.

Selfíčko jak víno

Celý příspěvek →