Chvíli jsem tu tak seděl a říkal si, že bych měl sepsat něco s dávkou ostrovtipu. A pak jsem dostal zprávu, kde mi jeden kluk píše o svém comingoutu, a téma bylo na světě. Protože Otroubek není jen o trapasech a dávivém smíchu, Otroubek je prostě o všem, co mě v životě potkává. Takže teď žádnej humor. I když…
Chodil jsem na základku s Tomášem. Kdyby před těma patnácti lety existovala Třetí říše, byl by jejím vůdcem – oči průzračný jako moře u Kypru, vlasy mu zářily víc než Heidi Klum a holky na něj bez mrknutí letěly. V sedmičce na základce to byl prostě kaneček. A já tou dobou začal chápat, že je se mnou něco jinak – holky jakože fajn, ale kluci prostě lepší. Jen jsem to neuměl pojmenovat, ve třinácti jsem prakticky vůbec netušil, co být gay znamená, ale už tehdy se označení buzna s radostí mezi spolužáky používalo. A brzo se namířilo mým směrem.
Vlastně to všechno začalo tak nějak paradoxně (byť to mám v lehkém mlžném oparu puberty). Právě Tomáš byl ten, kdo chodil po třídě a poplácával kluky po zadku, asi to v devadesátkách mělo nějaký svůj macho význam. Drsňácky to vždycky zdůraznil vtípky stylu: „Na tebe naskočim a uvidíš,“ nebo „Na mě nezapomeneš.“ No a skutečně, nezapomněl jsem. Já byl ve škole antitalent na tělocvik a se sportovním Tomášem jsem rozhodně přátelství nepěstoval. Když jednou přišel ke mně se slovy: „Dám ti na prdel, ty vole,“ a chtěl tak udělat, já na něj jako Winona Ryder v Čarodějkách ze Salemu výhrůžně namířil prst a vypadlo ze mě strohé NE. Ten jeho pohled si pamatuju doteď – něco ve stylu „Ty ještě uvidíš.“ A jelo to. Tomáš vypustil do zdí školy informaci o tom, jak moc hýřím teplem, a věci se začaly hýbat. Tak jsem zčistajasna začal být gay, ještě dřív, než jsem se s tím stihnul vyrovnat. Tomáš tou dobou odešel ze školy na gympl a poslední dva roky už byly jen gradace toho, co zasel.
Dyť vám říkám, že je teplej!
Tomáše jsem potkal před dvěma lety, kdy uspořádal třídní sraz. Na férovku se přiznám, že mých dvacet osobností spolu soupeřilo dost dlouho, než jsem se rozhodl a vyrazil na setkání tváří v tvář. Udělal jsem ze sebe vyloženě sexoše – obléknul jsem si vypasovanou košili, zatáhnul břicho a vylil voňavku do všech záhybů na těle. Zcela sebestředně jsem chtěl mít alespoň trochu pocit, že budu vypadat dobře a pomůže mi to v boji proti čemukoliv, co na mě ten večer čeká.
Když jsem dorazil do silně zahulené hospody u Pavláku, několikrát jsem prošel kolem stolu, kde seděl lehce zanedbaný kluk, u kterého jsem se nakonec zastavil. Dlouhé mastné vlasy, plnovous, podlité oči, vytahané tričko, v ruce špeka a třetí pivo. I páter Knox by přišel na to, kdo to byl… Prohodil jsem s Tomášem jen pár slov, během kterých mi řekl, že přerušil vysokou školu a že ho studium ani práce nebaví a nenaplňuje. Než jsem se stačil rozkoukat, kolem stolu byla místa zaplněná lidma, ve kterých jsem pořád něco z dětství nacházel. A i když jsem si víceméně s nikým neměl co říct, přes ten stůl plný právniček v kostýmcích a zarostlých grafiků jsem pořád koukal na druhý konec stolu – na Tomáše, který byl čím dál víc pod vlivem. A usmíval jsem se. V nažehlené košili, zalitý voňavkou a ani z pusy mi nesmrdělo. Ten pocit výjimečnosti ze mě v tu chvíli musel tryskat. Veškerá moje empatie a porozumění šlo stranou, povrchnost na ten krátký moment vyhrála na celé čáře. A ačkoliv jsem věděl, že to vůbec nic neznamená, nechal jsem pocit zadostiučinění pracovat.
Když jsem usoudil, že už je čas k odchodu, vstal jsem, zamířil si to ke skupince kluků, která seděla na konci stolu a házela do sebe pátého panáka, a potřásl jim pravicí. Když došlo na Tomáše, mrknul jsem mu do těch zapadlých modrých očí. Hlavou mi proletěly myšlenky na to dát mu pěstí, plivnout do obličeje nebo použít nějakou hustou hlášku. „Rád jsem tě viděl,“ vypadlo z něj. „Já tebe taky – možná víc, než si myslíš,“ usmál jsem se na něj, náležitě ukazujíc svůj třikrát přečištěný bílý chrup. Po tomhle teplém konci jsem spokojeně rozrazil dveře hospody a vydal se s úsměvem do noční Prahy. Břicho jsem samozřejmě hned povolil.
Otroubčím, tedy jsem.
