Jo, je mi jasný, že to zní perverzně a dost možná vás vaše zvrácená představivost nalákala na rozkliknutí článku. A já budu zas ten, kdo vás zneužil a teď jásá, že má čtenost jak Rowlingová. Haha. Jsem to ale vykuk. Nicméně, nebojte vy nic, i tento příběh bude od srdíčka. Však mě už znáte.
Už jste si přečetli pár mých Kterak epizod, takže možná víte, že základní škola ke mně nebyla úplně vlídná. Jako v Hříchách pro pátera Knoxe jsem vám rozkryl příběh, který se točil okolo spolužáka Tomáše. Co jsem ale nerozkryl, bylo to, jak jsem se s nepěknými zážitky na základce vyrovnával. Dneska je doba trochu jinde, je dost možností, kde se svěřit, kam zajít atd. Vlastně každej si už může zabruslit třeba na web Sbarvouven.cz a probrat svůj coming out nebo další duhový problémy. Za nás nic takovýho nebylo… Konečně jsem to taky mohl říct i já, a nejen moji rodiče, výborně!
(S)mečuj!
Měli jste někdy nějakou osobnost – herce, zpěváka, fotbalistu, metalistu, folkloristu – kterou jste chtěli potkat? Prostě prohodit pár slov, tak nějak si zanotovat a doufat, že vaše hvězda je přesně taková, jakou jste si ji vysnili? A to já takhle v tý svý pubertě zíral na televizi a hledal nějaký svoje rádoby vzory, kterých bych se mohl v rámci umdlévající morálky ve školním prostředí držet. A přišlo to v nečekané podobě. Seriál Xena. Těm, kdo si ho pamatujete, chci jen říct, že jste starý. Ale máte u mě nedozírný plusový body. Lucy Lawless házela svůj chakram po všech záporácích a nakopávala jim zadky, a taky chodila po boku svý věrný Gabriely a rozehrávaly si spolu svoji vzájemně nenápadnou náklonnost. A právě tohle mě společně s antickou mytologií natolik uchvátilo, že jsem seriál hltal s každou další epizodou víc a víc. A když jsme začali mít hodiny informatiky na škole, hledal jsem si o dalších dílech články a potají si je tisknul. To víte, přelom tisíciletí…
Jedna postava z toho seriálu vyčuhovala. Pamatujete si na Callisto? Blonďatá bohyně, házející blesky a vřeštící tak, že se i skály rozlamovaly. Zahrála si ji Hudson Leick, americká herečka, která týhle postavě vtiskla něco, na co si i po dvaceti letech lidi vzpomenou. Nezapomenutelnost. Nesmrtelnost. A já tuhle postavu obdivoval nejvíc. A tak nějak mi právě ona herečka připadala neuvěřitelně zajímavá.
Byla to láska na první omak…
Netrvalo dlouho a svůj sen ji naživo potkat jsem si vyplnil. Psal se červenec roku 2002, bylo mi šestnáct, a já s beďarama na ksichtě a mastnou T-zónou donutil svoji sestřenici, aby se mnou jela do Londýna na setkání fanoušků s herci seriálu. Karosou. V padesáti stupních. Nenávidí mě dodnes. Nenávist ji ale na chvilku přešla v momentě, kdy viděla polonahý osmdesátiletý babičky v kostýmu Gabriely, a nevěřícně se tak koukala kolem sebe. „Pojď, půjdem se s nima bavit,“ roztomile jsem k ní pronesl svým čerstvě mutujícím hláskem. S úsměvem si zapálila cigáro a pronesla: „Já už se bavím teď.“
Hudson byla na pódiu sexy, vtipná, plná euforie, a fanoušky dostala do varu. Udělala show, a když slezla z pódia, byla taková ňuchňací a lidská. Mně se líbí, když někdo dokáže bavit lidi. Zároveň mi ale hodně imponuje, když tuhle svoji stránku umí zavřít a být tichej, rozjímat, naslouchat. To mi přijde neuvěřitelně sexy, ať jde o holku nebo kluka. A vy asi tušíte, že já s touhle nekombinovatelnou kombinací zápasím celej život. Že někdy hážu vtipy jak kdyby to byl Pavlovův reflex, a někdy si chci prostě zalézt do kouta, nemluvit a číst Reflex.
A v tu chvíli jsem vytušil, že bych si měl s Hudson co říct. O pár let později se mi ji podařilo dostat do Prahy. Ze zakázky organizátor-celebrita se stalo přátelství a s Hudson každoročně děláme kurzy jógy, protože na herectví se už dávno vykašlala a teď jede psa hlavou dolů ve velkým. Pamatuju si ten ale naprosto přesně moment, kdy jsem pochopil, že mi tenhle člověk může rozšiřovat obzory. Hudson totiž byla první heterák, který se nezastavil nad mojí větou „Jsem gay.“ Znáte to, lidi se vás začnou vyptávat, vyzvídat, nebo se nad tím zaksichtí, nebo to neumí uchopit a melou blbosti. Ona jen přikývla a řekla: „Okej, jasný, a jakej si dáme čaj?“ Za těch pár let mi Hudson dokázala říct spoustu důležitých slov. Úplně jiných slov, než volí všichni moji blízcí. Takový, který jdou pod kůži, který dokonale vystihnou situaci a nebojí se jít až na dřeň. Ono to v tý angličtině samozřejmě všechno působí mnohem míň pateticky než v češtině, ale díky Hudson jsem přestal mít osypky, když někdo vůči mně projevil pozitivní emoci, objal mě, řekl něco super pěknýho. A to mi, byť jen tam někde uvnitř, dělalo problém.
Asi to zní jako zápis ze setkání anonymních stalkerů. ALE! (chvíle pro pointu) Možná ten přístup Hudson je daný jinou národností, mentalitou, věkem, nebo prostě jen životním přístupem. Ale podle mě je právě kvůli tomuhle všemu fakt dost důležitý mít přátele v různých věkových generacích. Nedávno mi kamarád Martin říkal: „Hele, co já bych si povídal s nějakou čtyřicítkou?“ „A já zas nevím, co s nějakou sedmnáctkou,“ odvětil jsem. A hned jsem si uvědomil, co jsem to vyřknul za kokotinu. Protože věk, barva, výška, váha a další zrovna neovlivní to, že je ten člověk kretén. To ví kromě Islám v ČR nechceme snad všichni. Ale vemte si to. Co až budeme vážně strašně moc starý? To pak budeme litovat, že jsme se nebavili s tímhle, protože je starej, nebo s tamtím, protože byl mladej a blbej. Tak ať k tomu nedojde, vyjděte do ulic a mluvte. Teda nemluvte moc pro sebe, jako to dělám na ulici já. Mluvte s ostatníma. Věkový rozptyl vám dovoluju v rozmezí 0,5 – 115. A to by bylo, abyste někoho nenašli. Tak jděte. Milujte se a množte se. Nebo tak něco.
Přiznám se, že já jsem taky miloval seriál Xena, když jsem byl mladší. A pěkně jsem za to dostával rány bičem ve škole. Chtěl jsem se natolik podobat Xeně, že jsem si na ní přesně hrál a vyráběl jsem si plastové chakramy. 😀 Jaký jsem byl idiot. I dnes tento seriál miluji. Jeden detail však chybí; Xena nebyla vždy hodná… Svůj chakram házela i na lidi, kteří byli nevinní.
Závidím ti ten zážitek. Potkat se Hudson – představitelkou Callisto. To muselo být něco!