Dost často přemýšlím a různě diskutuju s lidma, jak by měl vypadat ideální partner/partnerka. Jak už jsem tady nastínil, já žádný typy vlastně nemám. Mně se líbí, když ten člověk není kretén, to je základ – ale to už víte. Musím přiznat, že když potkám nějakýho sympatickýho kluka, tak jen tak ze srandy přemýšlím nad tím, jaký by to bylo s ním žít. Jak se asi usmívá, když je nervózní, jak se na mě zamilovaně kouká, když chce něco říct, nebo prostě jen jestli dává do ledničky láhev od mléka s jedním lokem na dně. A je to tady. Zabil bych ho za týden, měsíc, rok? A když bych neměl tenhle náběh, jak by to zvládnul on? Snesl by můj halekavý smích, komentování věcí okolo mě, neustálý pusy na čelo i břicho a vytříbený humor ve stylu splachování ponožek do záchodu?
Poměrně pravidelně teď chodím v centru na oběd. Vždycky sám, dám si procházku a se slovy, že si vyčistím hlavu, myslím na třicet pět věcí najednou. Zírám kolem sebe, usmívám se, hážu patkou ze strany na stranu a procházím kolem Haveláku. A když takhle párkrát jdete kolem stejného místa, začnete si všímat všech detailů. Turistů, co tleskaj, aby zaktivovali desítky zavěšených smějících se strašidel. Holubů, co se dělí o pítko s bezdomovci. A pak, když jste dostatečně všímaví, pohledem zavadíte o kluka, co sedí v klubu a vehementně řeční do telefonu. Ten kluk je totiž tak ošklivej, až je nějak hezkej. Decentní číro, pod ním frňák velikosti vybavení Jihoafričana, hubená postava, v ruce cigáro, pohyby jak majitele disco klubu. A když chodíte takhle párkrát do týdne, už si všímáte, že ten člověk tam je pořád. A když jste všímaví, dojde vám, že to možná i nějaký ten majitel disco klubu bude. Pokud jste Otroubek, musíte si to vygooglovat.
Hej, pane diskžokej. (Zdroj: otrougoogle)
A tak jsem si zadal klíčový slova „melantrichova klub nos“ a potom, co jsem proklikal stránky klubu chovatelů teriérů, jsem zjistil, že ten neskutečně ošklivej kluk je DJ Uwa. Vůbec nevím, kdo to je, a vlastně to není pro příspěvek důležitý. I když to zatím vypadá jako PR článek pro klub, kluci z východu a prášek na hajzlech není úplně představa ideálního večera. Nicméně… co kdyby byla?
Máte taky někdy takový ty momenty, kdy si sednete k počítači, dostanete se k jednomu článku, prokliknete k druhému, pustíte video, za ním další, a zkoumáte tak nějakou úplnou blbost? A to takhle zkoumáte DJe Uwu. Vlastně zničehonic. A v kombinaci s tím, co jsem psal na začátku, zjišťujete, co by bylo, kdyby bylo všechno jinak. Jak by asi vypadal vztah, kde dva lidi mají na první pohled 95% rozdílných zájmů, mají úplně odlišný styl života? Dokáže něco takového vůbec přežít víc než pár dnů? No a pak už jenom ve dvě ráno přemýšlím, jaký by to bylo randit s DJem, kterej dělá večírky pro tu nejvíc bizarní smetánku a pohybuje se ve světě, co je pro mě tolik cizí. Asi by ten náš den začal jednoduše…
V pět ráno se rozrazí dveře a do bytu vbíhá můj milý společně se Sámerem Issou. „Sámere, ty vole, běž už taky jednou spát domů,“ volám rozespale z postele a utírám si sliny z brady po náročném probuzení. „Udělej mu něco vostrýho, zas to dneska s tim pikem přehnal,“ prosí mě můj DJ. „Jasně, připravím mu banánový smoothie s chia semínky,“ zní má dobrácká odpověď. Ano, zde nastává prostor pro první střet kultur, tedy hádka.
V jedenáct dopoledne se vracím z jógy domů. „Uwo, co tu ještě děláš, nemáš mít už v klubu provozní schůzku?“ „Seru na to, zůstávám dneska doma. A tys byl jako kde?“ „Já byl rozvíjet svoje vnitřní já. Víš, podle mě tě jóga skrz fyzickou aktivitu dokáže naplno rozproudit, prostě tak, že začneš pracovat se svými pocity a…“ „A co bude k obědu?“ „Najez se v práci, Uwo.“ Následuje druhá hádka, při které zakopnu o ležícího Sámera.
„Otroubku, dělej, co ti trvá tak dlouho?“ „Já nevím, co si na sebe vzít, Uwo. Co že je to za akci? Nějaký charitativní večer?“ „Agáta slaví třicítku.“ „Kdo je Agáta, to je nějaká obchodní partnerka?“ „Vole, to je stár, a přijde i Pavel Novotný, tak hni prdelí.“ „Uwo, já ti ale říkal, aby ses trochu uklidnil v tom projevu, do prdele už!“ Následuje třetí hádka, Sámer se zrovna probírá.
Hodinu po půlnoci se mi fakt už chce domů. „Uwo, já půjdu, zůstáváš nebo jdeš?“ „Posral ses, dyť přišel Jonák.“ „To je ten, kvůli kterýmu nám do schránky přišla kulka a včera se před dveřma objevila koňská hlava?“ Večer ukončuje poslední hádka, zatímco Sámer chytá druhý dech a já jdu domů pěšky. Prší, a tak mi nateklo do bot. Další den se to opakuje, jen místo Sámera přichází Bořek Slezáček.
Zní to docela zábavně, co? Jenom teda škoda, že Uwa není teplej. Minimálně jsem takový info v těch třiadvaceti online článcích dneska večer nenašel. Takže dobrou.
